Rumunsko je zemí, kde má cyklistika poměrně mizernou tradici. Naproti tomu však nabízí naprosto netušené možnosti pro XC cyklistiku. Především kopce Făgăraşe, Sureanu, Capatini a Parậngu jsou prostě bikovou lahůdkou. Dřív než na cyklistu tady narazíte na off roady nebo motorkáře, kteří pustou nádheru tohoto bohem zapomenutého kraje, objevili už před mnoha lety. Oproti jiným evropským horám tady nejste nijak spoutáni turistickými cestami. S tím souvisí i nezvyklý klid a liduprázdno. Projíždíte li rumunskými vesnicemi jak z hodně starých filmů, často svým mimozemským zjevem a jízdou kole, způsobíte úlek ve tvářích stařenek, jež se nezřídka bleskově pokřižují, aby se ochránily před podivnými pekelníky. Můžete se vydat přes nekonečné zelené kopce. Jen občas narazíte na viditelně překvapeného baču, v doprovodu stáda ovcí a samozřejmě i nezvladatelných ovčáckých psů. Strmé stoupání zelenými pastvinami až na vrchol Pravatu 1883m vám nejdřív dokonale odkysličí mozek a vytepe puls vysoko nad maximálku. Vzápětí však štědře odmění ptačími výhledy na celé království Parậngu. Tyhle infarktově – euforické stavy jsou tím největším motorem do dalších a dalších kopců...
Tím největším očistcem Rumunska je bezesporu přejezd nekonečného sedla Pasul Urdele 2228m. V těchto výškách jakoby neexistovalo slušného počasí. Zima, vítr a déšť nejsou cyklistovi zrovna ideálním společníkem. Na druhou stranu hromy a blesky za zády jsou tou nejlepší motivací k vyšším výkonům. Několik desítek kilometrů dlouhý makadamový sjezd ze sedla svádí k nespoutané jízdě. Jen občasný defekt vás sem tam přiměje zastavit a náležitě se pokochat krajem. Z kopců vedou luxusní single traily přes pastviny s divokými koňmi, kamenitá koryta a úchvatné slalomy mezi břízami. Nakonec vás parádní downhill, dokonale napuštěné adrenalinem, vyplivne na silnici. Ta vás už neomylně stáhne do nejbližší hospůdky. Pivo Hategana na závěr brilantně doplní mozaiku bikerské nirvány.
Na této výpravě jsme projeli výšinami i podhůřím Făgăraşe a Parậngu, přehoupli jsme se přes sedlo Balea Lac 2045m, kolem přehrady Lacul Vidraru, vyběhli jsme cestou na zříceninu Drákulova hradu. Dále divočinou a zapadenými rumunskými vesničkami do Obarsie, uprostřed hor, odkud vede cesta ven jen přes dvoutisícové sedlo Urdele. Cestami i necestami jsme najeli asi 400km, s převýšením 7700m. Divoká krajina rumunských hor má opravdu hodně co nabídnout a stále trpělivě čeká na další objevitele nových cest…

Drum bun! …aneb šťastnou cestu!

Další biková jízda proběhne v rakouských Alpách, po dvoutisícových hřebenech Vysokých Taur.

Biku zdar!

Ruda Růžička