Kapka za kapkou stéká po čele a dál se jako bystřina klikatí po nose. Ze špičky nosu si kapky potu užívají jedinečný adrenalinový seskok na rám kola. Stoupání do sedla Vršič v Julských Alpách se bez litrù potu opravdu neobejde. Po chvíli se přidávají ještě provazy kapek z černých mrakù nad hlavou. Situace jeví se být drobně neradostná. S přibývající výškou však získáváte patřičný nadhled a nohy jako by byly přepnuty na autopilota. Stáváte se pozvolna neoddělitelnou součástí kola. Kolu je jak známo, počasí úplně volné. Ze šlapací letargie člověka probere až samotné sedlo, neboť výš už to pro tentokrát nejde. Vršič to s počasím trochu přehnal, ale na oplátku nabízí opravdu velkolepé výhledy. I přes dramatickou oblačnost je vidět tajemně zamlžené štíty okolních hor. Etapa z Mojstrany přes Kranjskou Goru, Vršič, Bovec do Kobaridu nabízí 90 km asfaltových i šotolinových cest s převýšením 1340 m. Putování po Julských Alpách jsme zahájili v Kranji. V dešti jsme se prošlapali okolím Bohinjského a Bledského jezera, přes Vršič, podél řeky Soči, krasovou oblastí kolem Postojanské a Škocjanské jeskynì, až do Lipice, známé meky chovu lipicánù. Na této „vyjížïce“ jsme nasbírali 450 km s převýšením 6200m. Virus SXC2 se 100% osvědčil, projevil se jako ideální volba pro nekonečná stoupání, stejnì jako střemhlavé šotolinové sjezdy a celodenní výšlapy po kopcích. Další MTB dostaveníčko čeká v Rumunsku – putování výšinami i podhùřím Fãgãraºe a Parậngu. Biku zdar! Ruda Rùžièka
Ilustrační fotky:
